Červenání > Stále panic
|<<1>>|

Stále panic

13:45
Milos
(neregistrovaný)

Už vážně nevím. Je mi 28 a jsem stále sám, nikdy jsem neměl holku, nikdy jsem ani nebyl na rande, nikdy jsem se s žádnou nelíbal. Ano, jsem trochu nesmělý, ale myslím, že zas úplně neschopný taky ne. Mezi ženami se pohybuji často, ale žádná o mě nestojí. Nejsem sice žádný krasavec, ale ani obluda, mám VŠ, všeobecný přehled, jsem vnímavý, štíhlý a vysoký tak proč jsem pořád sám??

20:01
samotar
(neregistrovaný)

Já jsem na tom úplně stejně. Myslím, že u mě ta citová nevyzrálost nebo neschopnost navázat vztah pramení z dětství. Naši se rozvedli, když jsem byl hodně malý, matka si brzo na to našla přítele, kterýho jsem nesnášel, matka zemřela, když mi bylo 17. Nikdy jsem neměl možnost poradit se s někým o holkách, tak jsem to odsouval na druhou kolej... a teď? Je mi 31 a nikdy jsem neměl vztah, ani nevím, jestli bych to vůbec zvládl, zvykl jsem si na to, rozhodovat se o všem sám a být sám prakticky pořád. Ale není to radostný život.

12:35
Daniel
(neregistrovaný)

Taky nemám holku. Jsem sice mladší, ale jinak myslím, že úplně stejný způsob. Dřív jsem se ještě i snažil nějakou sbalit, ale po posledním zážitku, kdy se mi spolužačka vysmála před celou třídou, jsem to vzdal.

15:55
Radana
(neregistrovaný)

Ahoj kluci, možná nad tím vším moc přemýšlíte. Zkuste se začít seznamovat na internetu. Když nic jinýho, získáte sebevědomí a kdo ví, třeba se i seznámíte a bude z toho něco víc. Vždyť je spousta holek, který nepotřebují chlapa jako obrázek, mnohem víc si cení jeho inteligence a empatie... dokonce myslím, že většina vyzrálých holek hledá spíš příjemného a inteligentního společníka než nějakého kance. A to, že jste ještě panicové pro normální holku taky není žádná překážka

09:37
Milos
(neregistrovaný)

samotar:

Možná na tom něco bude, já sice pocházím z normální rodiny, ale naši byli k sobě i ke mně vždy dost chladní. Jako dítě jsem u nich nikdy neviděl vzájemné projevy lásky, dotyky, něžnosti. Nějaké povídání o sexu? To vůbec ne. Možná z toho pramení moje neschopnost, nevím.

17:10
Aura
(neregistrovaný)

Hele kluci, neberte to jako útok, ale nepřemýšleli jste nad návštěvou psychologa? Možná je váš problém skutečně zakořeněný mnohem hlouběji. A co sourozenci? Ti žijí normální život nebo jsou taky sami?

20:50
Silver
(neregistrovaný)

Základní problém u "věčných paniců" je v jejich nízkém sebevědomí. Už dopředu počítají s tím, že to nevyjde. Holky na tohle mají zvláštní radar, ale vždycky si vyberou toho, kdo si víc věří a je úplně jedno, jestli k tomu má důvod nebo ne, ony mu prostě uvěří, že asi ano. Takže zapomeňte na všechny svoje komplexy a berte to tak, že ta která vás dostane bude mít vlastně obrovský štěstí

17:42
Daisy
(neregistrovaný)

Silver:

No, musím uznat, že na téhle teorii něco bude. Holky skutečně víc jedou po tom, kdo si víc věří, ale není to tak jednoduchý. Namachrovaný frajírky nemá ráda snad žádná, je důležité svou sebedůvěru podávat kultivovaně a tak trochu rafinovaně, umět si udělat srandu sám ze sebe, nebýt hrubý a arogantní. Začíná to vypadat jako docela věda

09:06
Cloe
(neregistrovaný)

Daisy:
Naprosto souhlasím

15:15
Simon
(neregistrovaný)

Myslím, že to zas až taková věda není, co si budem povídat, holky letí na ty, kteří mají větší svaly, jsou vysocí, mají souměrný obličej a modrý uhrančivý oči, takovýmu chlapovi odpustí i namachrovanost, aroganci a kolikrát i hrubost. Nic víc v tom nevidím.

09:45
Daisy
(neregistrovaný)

Simon:

S tím nesouhlasím a není to proto, že jsem holka. Mně samotnou vyložení hezouni dost odpuzují, nechtěla bych chlapa, kterej je hezčí než já ( a to myslím, že jsem hezká dost). Nikdy jsem nechodila s typickým hezounem, spíš naopak, měla jsem muže menšího než já, měla jsem muže s mírnou nadváhou nebo pleší. Jediné je spojovalo - zdravé sebevědomí, schopnost udělat si ze sebe srandu a osobitý smysl pro humor. Takže i ti ošklivější mají šanci, stačí se nebrat tak vážně a brát věci s nadhledem

15:31
Milos
(neregistrovaný)

Myslím, že to sebevědomí v tom hraje velkou roli a je pravda, že často k seznámení přistupuju s tím, že to stejně zas nevyjde. I nad psychologem jsem už uvažoval..

23:01
Aura
(neregistrovaný)

Milos:

nestačí jen uvažovat, musíš za ním zajít

10:50
Simon
(neregistrovaný)

Daisy:
Tak to si vyjimka

14:00
Daisy
(neregistrovaný)

Prdlajz vyjimka, takových holek jsou mraky. To jen kluci, co se jim nedaří najít holku rozšiřují fámy, že všechny chceme jenom hezouny :-)

12:37
Sýr
(neregistrovaný)

Já jsem panic a nepolíbený ve 23 letech. Jsem vysoký, štíhlý, inteligentní, vzdělaný, údajně celkem zábavný a podle mnohých dívek mám zadek modela. Ale přes mnoho let intenzivní léčby mám dost silné akné, a veškeré moje pokusy o komunikaci z holkama selhávají právě na tom (a ne, to není jen můj dojem, bývá mi to vytknuto přímo a nahlas). V mojí generaci je to asi nepřípustné, nebo něco takového. Okamžitá stopka. Prostě se mě štítí, nebo si myslí, že to akné je moje chyba - takže se nechtějí mnou ani mluvit. Proč by to taky dělaly, když kolem jsou tisíce lidí s normální kůží.

Takže pokud je tvůj jediný problém životní smůla, nedostatek příležitostí, nebo tvoje vlastní psychické omezení, prostě s tím něco dělej. Ty můžeš, já třeba se svým omezením nic dělat nemůžu. K psychologovi klidně běž, ale předem si uvědom, že to za tebe nevyřeší. Maximálně ti řekne, jak to můžeš vyřešit sám - a to už jsi určitě slyšel: být ve vhodném prostředí, mít vhodné aktivity, nic si neslibovat, nikoho se nedoprošovat a případně trochu přihrát tu "mužskou roli", dokud se slečna nechytí. A hlavně se tím balením bavit.

Pokud i přesto neuspěješ, málo se snažíš nebo máš moc vysoké nároky. Ty tolerantní a hodné dívky a ženy, jako Daisy, tam fakt jsou a je jich hodně. Jenom nejsou moc vidět. Musíš si je najít a vstoupit jim do cesty.

12:58
Sýr
(neregistrovaný)

Zapomněl jsem na jednu důležitou věc, pořadí úkonů. To je věc, kterou se synci obvykle chaoticky učí někdy v pubertě, a pokud ses k tomu nedostal, dost pravděpodobně to děláš špatně. Pokud jí začneš otevřeně odhalovat svoje vnitřní problémy před tím, než ona projeví přímý zájem (prozradí třeba opakovaný fyzický kontakt apod.), skončíš ve friend zóně nevyhnutelně.

Naopak, pokud s tím počkáš, až se na tebe skutečně chytí a bude s tebou i z vlastní iniciativy chtít trávit čas, pak ti otevřenost půjde k duhu. I když to samozřejmě nesmíš moc přehánět. Ideální stav je, když ji vysvětlíš, co tě trápí a ničí, a přes to pro ni budeš ten muž, který ji chrání a podporuje. To pro ně je, pokud to správně chápu, smrtelně sexy.

11:32
Daska
(neregistrovaný)
Milos (neregistrovaný) | 11.10.2013 13:45

Už vážně nevím. Je mi 28 a jsem stále sám, nikdy jsem neměl holku, nikdy jsem ani nebyl na rande, nikdy jsem se s žádnou nelíbal. Ano, jsem trochu nesmělý, ale myslím, že zas úplně neschopný taky ne. Mezi ženami se pohybuji často, ale žádná o mě nestojí. Nejsem sice žádný krasavec, ale ani obluda, mám VŠ, všeobecný přehled, jsem vnímavý, štíhlý a vysoký tak proč jsem pořád sám??

Ahoj.Okud jsi?Také jsem sama,také trochu nesmělá,pusu jsem dostala ale žádné líbání.Já jsem z moravy.A bývá mě smuto.

11:37
Daska
(neregistrovaný)

Kdo se chce seznámit se slečnou z moravy-olom?

18:09
jáá
(neregistrovaný)

Já jsem se tedy s ženami líbal, i sex byl, ale původní problém stále trvá. Myslím, že je to problém v komunikaci. Prostě není mi srozumitelné to, co chápe každý negramotný blb, který klidně naseká 6 dětí a není přitom schopen uživit ani sám sebe. Můžu si sebevíc lámat hlavu, ale nerozumím ženám. Nepoznám kdy mi žena dává najevo zájem, nechápu její chování v takové situaci a nevím jak na něj reagovat. Přijde mi nelogické, nejednoznačné, protichůdné a vyhodnotím jej zpravidla chybně. Typicky to probíhá tak, že žena je určitý čas velice milá a komunikativní, úplně zlatá, já nic nechápu a nereaguji(bavím se s ní jako s dobrou kamarádkou). Po cca 2-3 měsících začne být chladnější a nakonec bývá odměřená až naštvaná a spíše se vyhýbající kontaktu se mnou. V této fázi začínám přemýšlet co se stalo, nenacházím žádný důvod ke změně jejího chování a až nyní si začínám uvědomovat, že je asi naštvaná právě proto, že o mě měla zájem a já jsem na něj nereagoval. Takto to probíhalo jako přes kopírák už mnohokrát. Nikdy jsem nepochopil včas.

Žena, s níž jsem udržoval vztah, mi otevřeně řekla, že se se mnou chce milovat a bylo. Pro mě naprosto srozumitelná záležitost a z mého pohledu optimální způsob vytváření vztahů mezi myslícími bytostmi. Bohužel ženy mají zpravidla zcela jiné představy, takže výše uvedený způsob je nepoužitelný. Resp. použitelný snad pro ženy, ale muž by tím silně riskoval nepříjemné setkání s policií a vyšetřování u psychiatra. Možná i označení za devianta a ústavní léčbu.

V tom všem bude jistě hrát nezanedbatelnou roli fakt, že jsem dost introvertní a smrtelnou kombinaci dotváří skutečnost, že mě přitahují rovněž introvertní ženy(nezkoumám zpočátku jejich psychologický profil, ale vždy se nakonec ukáže, že jsou introvertní). Takže dva lidé s podobně uzavřeným vztahem k okolí, to se jen těžko dává dohromady.

Dnes už jsem ve fázi kdy jsem smířen s tím, že zůstanu sám. Je to zvláštní, jak je to na světě zařízeno, když lidé poměrně inteligentní a schopní zaopatřit zdroje pro pokračování další generace, nejsou schopni uskutečnit to nejzákladnější, co dokáže každý primitiv - tu generaci počít.

|<<1>>|
Diskuze k tomuto tématu pokračuje na další stránce.
Pokud budete vkládat odpověď bez znalosti dalších stránek můžete být mimo :)

Další témata

    © 2007-2017 Cervenani.cz, všechna práva vyhrazena, veškeré informace zde uvedené jsou bez záruk, podmínky užití, kontaktní informace